Česká asociace fotbalových hráčů

Česká asociace fotbalových hráčů
Více o FIFPro Hledáme angažmá

Vukadin Vukadinovič: „Na hřišti bojujeme proti sobě, ale mimo něj bychom měli stát vedle sebe.“

perex_vukadinovic.jpg
12.09.2017

S žádostí o rozhovor jsme oslovili jednu z nejzajímavějších postav letního přestupového období a člena ČAFH Vukadina Vukadinovče, který nabídku přijal a odpoveděl nám na několik otázek.  


Vuky, málokdo možná ví, kde jsi s fotbalem začínal a jak jsi se dostal do české nejvyšší soutěže?
S fotbalem jsem začínal v Hajduk Bělehrad, který trénoval můj táta, takže to byl vlastně můj první trenér. Prošel jsem celou akademií a v roce 2005 dostal nabídku jít do Táborska, tehdejšího Sezimova Ústí, které hrálo druhou nejvyšší soutěž.

Zajímavostí je, že tu máš i svého bratra. Vídáte se vůbec, když každý hraje někde jinde?
Po mém příchodu do Čech mě za půl roku následoval i můj bratr a než jsem přestoupil do Jablonce, tak jsme se vídali každý den. Ale i teď, kdy každý hrajeme za svůj klub, se stále podporujeme a snažíme se vidět, kdykoliv to jen jde. 

Za poslední dva roky jsi zažil několik výjimečných momentů tvé kariéry, ale třeba i turbulence ve Spartě. Jak jsi toto období prožíval?
Poslední dva roky ve Zlíně byly super. Sešla se skvělá parta, vyhráli jsme Mol cup, a tím pádem se kvalifikovali do Evropské ligy. Ještě v průběhu jara mi přišla nabídka ze Sparty, která splnila všechny mé požadavky, a tak jsem se rozhodl přestoupit. Samozřejmě srovnat oba kluby nejde, Sparta je největší klub v Česku. Na dovolené mi volal hlavní trenér Stramaccioni, takže jsem se těšil na novou sezónu. Bohužel mě v přípravě zbrzdilo zranění, a tak jsem zpět na hostování ve Zlíně. 

Cítíš, že je to klub, který ti sedí?
Měl jsem více nabídek, ale chtěl jsem se vrátit do známého prostředí, takže jsem kývl na nabídku Zlína. Baví mě pracovat pod trenérem Pánikem a celkově lidé z klubu mi velmi pomáhají, abych se mohl nadále zlepšovat. 

V minulých letech se probíralo tvoje angažování do národního týmu ČR, jak ty se k tomuto tématu stavíš?
S touto myšlenkou za mnou příšel sportovní ředitel Zlína Zdeněk Grygera. V tu dobu jsem se cítil fantasticky, měl jsem formu, a tak mi pan Grygera řekl, že bych mohl být zajimavý pro naše národní mužstvo. Doteď celý proces běží, ale nejdřív se musím vrátit do staré formy, aby vůbec mohl hlavní trenér pan Jarolím o této možnosti uvažovat. Věřím, že se mi to podaří. 

Jsi jedním ze 1300 členů ČAFH. Stíháš sledovat práci, kterou asociace odvádí?
Samozřejmě, že sleduji. Je to skvělá věc, která je potřeba. Vím, že ČAFH stojí za hráči něco přes 6 let a snaží se prosazovat západní trendy, které jsou pro hráče v těchto zemích samozřejmostí. O kempu se vůbec nemusíme bavit, vím že pomohl už několika hráčům, kteří našli angažmá. 

Co bys vzkázal hráčům, kteří třeba ještě nejsou jejím členem?
Několikrát jsem se s lidmi z asociace viděl, pomohli několika mým spoluhráčům, takže si myslím, že odvádí dobrou práci. Vzkázal bych jim, že to určitě není špatná věc a ať je nás co nejvíc. O to přece jde, na hřišti bojujeme proti sobě, ale mimo bychom měli stát jeden za druhým. 

Zdroj fotografie: fcfastavzlin.cz