Česká asociace fotbalových hráčů

Česká asociace fotbalových hráčů
Více o FIFPro Hledáme angažmá

Petrášek: Třetí polská liga? Doporučuju to! Jsem šťastný, a je to teprve začátek

img-f3a7b4293674a1dade648eacc6b45a78.jpeg
23.02.2017

Petrášek: Třetí polská liga? Doporučuju to! Jsem šťastný, a je to teprve začátek

 

Neměl ustláno v sametu. Dokonce před časem přemýšlel, že by fotbal strčil na druhou kolej a našel si nějaké běžné zaměstnání. Ale nakonec zvolil jinou cestu, šel totálně do neznáma, ale vyplatilo se mu to několikrát. Teď je z Tomáše Petráška jeden z nejlepších hráčů třetí polské ligy, dokonce byl vybrán i do nejlepší jedenáctky soutěže. V Rakówu Čenstochová hraje o postup do druhé a v krásném městě Slezského vojvodství žije s přítelkyní velmi spokojený život. „Tohle je to, o čem jsem snil,“ říká 24letý obránce šťastně.

 

To, že vás kolegové ze soutěže zvolili do ideální jedenáctky, je pro vás už jakási špička vaší radosti, že?

„Moc si toho vážím. Těší mě to o to víc, že do téhle ankety, kterou pořádá asociace FIFPro, volí sami hráči. Vlastně vás vyznamenávají i vaši protihráči.“

Povězte něco o třetí polské lize. Jste tam samí profíci, že?

„Ano, do třetí ligy jsou soutěže v Polsku oficiálně profesionální. Ale i ve čtvrté se najdou týmy se silnými sponzory v zádech a taky jsou to vlastně profíci. Regule jsou tady nastavené tak, že každý profesionální klub musí před sezonou prokázat, že má na účtu peníze na celý ročník. Pak ubývá třeba případů, že by se zpožďovaly výplaty. Občas se to stává, zaslechneme, že kluci někde sem tam čekají, ale je to, myslím, o hodně míň než v Česku.“

U vás všechno v pohodě?

„No, já jsem z toho úplně hotovej. Prošel jsem si v Čechách týmy, které byly na přelomy druhé a třetí ligy, bylo mi devatenáct, dvacet a byl jsem v týmech, kde peněz moc nebylo. Teď si všeho strašně vážím, všechno chodí na čas. Náš majitel je cílevědomý člověk, a hlavně úspěšný. Má druhou největší firmu s prodejem výpočetní techniky v Polsku, zaměstnává spoustu lidí a má obrovské ambice. Akorát teď mu hází město klacky pod nohy...“

O co jde?

„Krouhlo mu rozpočet, který posílá do klubu. My hráči jsme z toho měli trochu strach. Říkali jsme si, že ho může napadnout, že když se k němu město takhle chová, že skončí. Ale on se k tomu postavil úplně jinak. Že prý teprve teď městu ukáže, jak je silný. Že klidně do klubu napumpuje třikrát víc peněz, že je mu to jedno. Jsme rádi, že je takový.“ (smích)

Vy jste byl považován v Česku za talentovaného stopera, byl jste třeba v Hradci Králové, přesto jste hodně bojoval s tím se prosadit a zároveň se fotbalem uživit. Ve třetí polské lize jste tomuhle utekl?

„Pocházím z toho regionu, v Hradci jsem byl od patnácti do devatenácti let a vždycky byl můj sen za něj hrát první ligu, i děda si to strašně přál. Ale pak jsem zjistil, že mi tam asi pšenka nepokvete. Tři čtyři roky mě posílali na hostování, pak jsem ze začátku dospělé kariéry dostal nějakou šanci, ale tam v tu chvíli hráli ligu kluci jako Milan Fukal. Cítil jsem se, že tam ani vůbec nepatřím. Vrátil jsem se tam ještě před rokem, když postupovali do první ligy, a myslím, že se mi velmi povedla příprava. Bohužel jsem se ale dozvěděl, že ačkoliv bych na to sportovně měl a pral bych se prý o základ, nemám jako jediný stoper smlouvu a musím z kola ven. Tím to pro mě skončilo. Já tam dřel jako kůň a bral jsem to jako křivdu. Na druhou stranu mě to posunulo dál, jsem teď v Polsku a jsem šťastný.“

Něco podobného řeší hodně kluků v Česku, možná byste pro ně mohl být inspirací...

„Abych to řekl nějak inteligentně, musím hlavně říct, že v první části to pro mě bylo strašně těžké. Třetí liga je málo na očích české veřejnosti, fakt jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu, takže jsem se musel hodně vyptávat a věřit lidem, kteří mě do klubu chtěli. Tehdy se na mě jezdili dívat na Žižkov a tlak se stupňoval. Pak když jsem držel v ruce smlouvu od nich a asi tři nabídky od českých druholigových klubů nakonec i včetně Hradce, který když zjistil, že můžu odejít zadarmo, přispěchal rychle se smlouvou, byly to cifry... Já do Poláků dostal třikrát víc peněz než tady ve druhé lize. Jsem šťastný za to, jak to je, protože v Česku bych živořil. Můžu normálně společensky žít, s přítelkyní jsme v klidu, krásně fungujeme a žijeme fajn život. A co chci říct, doufám, že je to teprve začátek. Sice mi bude v březnu 25 let...“

To snad není žádný věk, ne?

„Na stopera je to furt začátek. Navíc mě teď poctili v klubu, dali mi takový dárek... Prodloužili mi smlouvu do roku 2020, což mě strašně potěšilo. Ale řekl jsem jim, že mám nejvyšší cíle, na to mi majitel odpověděl, že chce hrát Ekstraklasu. Tak jsem mu řekl, že bych byl rád, kdyby se nám to povedlo s tímhle týmem. Ale nedávno jsem se dočetl, že se počítá s mým prodejem do vyšší soutěže, a že peníze, které za mě můžou dostat, by klub hodně stabilizovaly. To mě taky potěšilo.“ (smích)

Řešíte tedy teď nějaké nabídky?

„Ne, konkrétního nic. Těch spekulací po půl roce, který se mi tu prostě povedl, byla spousta, prožívali to i lidé ve městě, tak je klub uklidnil tím, že mi dal tuhle smlouvu. Když budu odcházet, klub za mě dostane asi velké peníze.“

Pro spoustu kluků z Česka můžete opravdu představovat takový návod...

„Já bych to těm, kteří třeba neměli tolik štěstí, nebo udělali chybu a uvědomili si jí a chtěli by ještě něco dokázat, doporučil. Všichni víme, jak to funguje ve druhé a třetí lize u nás... Ale důležitá je jedna věc. Já jsem ve stabilizovaném klubu, a nemůžu mluvit za ostatní polské kluby ve třetí lize. I když co mám zprávy, určitě by to nebylo horší než ve druhé české... Před rokem a půl jsem si myslel, že si najdu normální práci, měl jsem velmi dobrou nabídku, a fotbalem bych si spíš jenom přivydělával. Jenže to nebylo to, o čem jsem snil. Já to řeknu takhle - mě nebaví být jenom fotbalista, chci být profesionál. A to teď žiju a jsem šťastný.“

Ještě půl roku před těmi černými myšlenkami jste byl na kempu ČAFH. Pomohl vám nějak?

„Strašně. Byl jsem tehdy v Kolíně, naprosto neprofesionální úroveň. Nebudeme se bavit o financích, ale i tréninky, chování vedení, nemělo to s profi fotbalem nic společného. Tak jsem tehdy zkusil druhou nejvyšší soutěž v Polsku, ale trefil jsem bohužel klub, který měl obrovské problémy a nakonec skončil. Musím říct, že první týden byl velmi dobrý, ale chlapsky přiznávám, že se mi pak začalo stýskat, ani jsem moc nerozuměl a tím pádem jsem byl špatný i na hřišti a vrátil jsem se zpátky. Pak jsem se připravoval s asociací, s trenérem Vernerem Ličkou a jeho štábem, to bylo skvělé. Dominik Rodinger odvedl skvělou práci. Doporučil bych to všem klukům. Je lepší trénovat s týmem a hlavně s velmi dobrými hráči, než se připravovat sám a běhat někde po lese. S Vernerem jsme se navíc setkali i tady v soutěži, jsme rivalové. Nahání nás, stáhli nás na bod, teď mají fazonu. Jsme dva týmy, které třetí ligu převyšují.“

Takže mezi vámi bude nakonec velký boj o postup...

„Doufám, že se budeme prát o vítězství. Já naposledy něco vyhrál s Hradcem, dorosteneckou ligu. To bych si chtěl zopakovat, to je to nejhezčí.“

A ta oslava pak, že jo?

„Jo, to Poláci umí dost dobře.“ (smích)