Česká asociace fotbalových hráčů

Česká asociace fotbalových hráčů
Více o FIFPro Hledáme angažmá

Když spravedlnost není slepá: Kenan Karaďuz vyhrál spor s Viktorií Žižkov o 140 tisíc korun

kenan.jpg
24.08.2015

Přestože není český fotbal ani zdaleka očištěn od všech nešvarů, zdá se, že dobám, kdy se řada fotbalistů ocitala v pozici nevolníků, zvoní pomalu umíráček. Jedním z posledních případů je kauza bosenského fotbalisty Kenana Karaďuze, který zkoušel štěstí v týmu FK Viktoria Žižkov.

Kenan Karaďuz měl v týmu někdejšího účastníka druhé nejvyšší soutěže smlouvu od 1. 7. 2012 do 30. 6. 2014. V sezóně 2013/2014 byl přeřazen do B týmu. A jak už tomu bývá nejen na Žižkově zvykem, postupně přestaly chodit peníze. Bosenský fotbalista se tak ocitl v pasti, neboť FK Viktoria Žižkov na jedné straně nehradila závazky, na straně druhé ovšem Kenanovi profesionální smlouva zakazovala výkon jiné výdělečné činnosti, což je ostatně pro český profesionální fotbal typické. V okamžiku, kdy dlužná částka narostla na 140 000 Kč, se Kenan obrátil na Českou asociaci fotbalových hráčů. Její předsedkyně Markéta Haindlová proto v březnu 2014 podala návrh na zahájení rozhodčího řízení před Sborem rozhodců FAČR.

„Meritem sporu byla výše základní odměny pro hráče po dobu jeho působení v B týmu. Smlouva totiž výslovně platila pro výkon sportovní činnosti v A týmu. Když budu hodně diplomatická, smlouva představovala z právního hlediska paskvil a slátaninu. Na druhou stranu opravdu nic nebrání žádnému fotbalistovi, aby s námi smlouvu před podpisem konzultoval, což se ostatně děje v celém civilizovaném fotbalovém světě,“ říká předsedkyně České asociace fotbalových hráčů. „Klub tak odmítal uhradit zažalovanou částku, kterou ovšem v několika předchozích případech na základě vystavených faktur uhradil. V této rovině je ovšem naprosto stěžejní, že hráč vykonával sportovní činnost jako své povolání, tudíž jeho příjmy z této činnosti musí pokrývat alespoň výdaje, což se jednoznačně nedělo.“

Sbor rozhodců FAČR si dal přes zřetelnou nekomplikovanost této kauzy patřičně na čas, v listopadu 2014 přiznal hráči žalovanou částku. Spravedlnosti však bylo učiněno zadost jen částečně, neboť klub se logicky odvolal k Arbitrážní komisi FAČR. Ta vsadila opět na vyčkávací taktiku, přičemž apelovala na obě strany sporu, aby se nějak dohodly.

„Naštěstí hráč stál za svými právy, za tím, že smlouva není bezcenným cárem papíru, jak si to někteří majitelé klubů v Česku myslí,“ konstatuje Markéta Haindlová poté, co se jí 12. 8. 2015 podařilo dovést kauzu ke zdárnému konci v podobě uznání plné dlužné částky, tedy 140 000 Kč.

I přes výsledný happyend se opět v plné nahotě projevily veškeré neduhy právního fotbalového prostředí v Česku. Sbor rozhodců „funguje“ vskutku ztuha, ústní jednání jsou odročována, rozhodci velmi rádi vyhovují klubům v případě prodloužení lhůty. Hráč mnohdy balancující na samé hraně ekonomické existence je vystaven tlaku ve smyslu, lepší nějaká dohoda, než žádná. A pakliže Sbor rozhodců FAČR mnohdy hodně volným krokem dojde k nějakému rozhodnutí, vyhotovení rozhodnutí prodlužuje kauzu o další týdny.

„Kluby mají mnoho důvodů mít Sbor rozhodců FAČR ve velké oblibě. Vzhledem k tomu, že v případě rozhodčího řízení je totiž pohledávka sporná a čeká se na výsledek, kluby velmi rády „řeší“ své závazky vůči hráčům, ale také například bezdlužnost právě prostřednictvím rozhodcovského sboru. Ve světle této kauzy se jako o to důležitější jeví prosazení standardní smlouvy, která funguje od dubna, díky které nebude možné v takové míře, jako tomu bylo doposud, zasahovat do stěžejního práva hráčů být odměňován za sportovní činnost,“ konstatuje Markéta Haindlová.