Česká asociace fotbalových hráčů

Česká asociace fotbalových hráčů
Více o FIFPro Hledáme angažmá

Jiří Jarošík vyhlášen nejlepším hráčem turnaje

Jiri Jarosik2.jpg
23.07.2015

Česká republika překvapivě vyhrála turnaj FIFPro 2015. Vítězství týmu bylo ovlivněno především hrou bývalého českého reprezentanta Jiřího Jarošíka.

Díky své vyrovnanosti, zkušenostem a přesné přihrávce byl hlavní oporou týmu České asociace fotbalových hráčů.

Svůj tým zachránil několika důležitými góly, a to i přesto, že hrál na postu středního obránce. Proto byl Jarošík zvolen nejužitečnějším hráčem turnaje.

Jarošík se pyšní bohatými zkušenostmi. Debutoval v roce 1996 v dresu fotbalového velikána AC Sparta Praha, oblékal barvy celkem devíti týmů, včetně renomovaných CSKA Moskva, Chelsea a Celtic Glasgow. Získal devět ligových titulů ve čtyřech zemích. V současné době 37 letý Jarošík odehrál 23 zápasů za český národní tým.

Poslední dvě sezóny, strávil Jarošík v Deportivo Alves, kde odehrál 54 ligových zápasů a čtyřikrát skóroval. Letos v létě jeho dvouletý kontrakt se španělským klubem skončil, což znamená, že si musí najít nový klub, aby mohl pokračovat ve své kariéře. 

Způsob, jakým se Jarošík připojil k týmu ČAFH, je jako z pohádky.

"Před třemi týdny jsem se s hráči náhodou potkal na letišti v Praze, když se chystali do Lisabonu na utkání proti Portugalsku," vzpomíná Jarošík s úsměvem. "Řekl jsem jim, že pokud vyhrají, připojím se k nim pro další zápas na turnaji. Potřeboval jsem trochu času, protože jsem právě dokončil sezónu v Deportivo Alavés. Potřeboval jsem přestávku na odpočinek a abych se přípravil." 

Stalo se. Tým ČAFH porazil Portugalsko 3:1 a kvalifikoval se do čtvrtfinále. Jak slíbil, Jarošík se zapojil do tréninkového kempu. 

"O kempu jsem poprvé slyšel už před dvěma lety. Tehdy jsem se do něj nezapojil, protože v něm nebyla dostatečná úroveň hráčů. Tentokrát, je úroveň dobrá. Jsou tam hráči, kteří hráli v nejvyšší soutěži, nebo alespoň o úroveň nebo dvě níže. Takoví už mají svou kvalitu." 

Co si vlastně chtěl 37 letý bývalý internecionál, který hrával za největší evropské kluby, dokázat účastí v runaji pro hráče bez angažmá? “Je mnohem lepší zúčastnit se takového kempu, než než trénovat sám, běhat kolečka někde v lese. V kempu máte trenéra, kondičního trenéra, zdravotní personál, jsou tu i další hráči a můžete hrát zápasy proti kvalitním soupeřům. V kempu na sobě můžete pracovat, zlepšit se a získat fyzičku pro další sezóny,“ vysvětluje Jarošík.

"Teď jsem skoro připraven. Potřebuji už jen týden navíc a budu ready." 

Pro tým trenéra Vernera Ličku byla Jarošíkova pomoc více než vítána. Ve čtvrtfinále proti Švýcarsku v 89. minutě vstřelil vyrovnávací branku (3:3), po které tým Švýcary porazil v penaltovém rozstřelu. Ve finále proti Španělsku si to zopakoval, když svou nádhernou střelou z 20 metrů v 90. minutě srovnal na 1:1 a svůj tým tím poslal znovu do penalt. Svůj trestný kop sice neproměnil, ale tým ČAFH přesto zvítězil. Dvojnásobné obhájce titulu ze Španělska porazil 7:6.

"Nehráli jsme dobrý fotbal, Francie a Španělsko byli lepší. Ale hráli jsme srdcem. A měli jsme motivaci, což je velmi důležité." 

"První tři tréninky, které jsem s týmem absolvoval, byly úžasné. Hráli jsme opravdu dobře. Pak ale přišel zápas proti Švýcarsku, a my jsme byli ubozí, po hodině hry jsme prohrávali 3:0. V dalších zápasech jsme zvolili defenzivnější způsob hry. Během své kariéry jsem byl zvyklý hrát spíše ve středu pole, ale tady jsme se rozhodli, že budu týmu pomáhat zezadu."

“Moje role v týmu, byla dodávat zkušenost. Každý tým potřebuje dva nebo tři hráče, kteří už mají něco za sebou. Kteří půjdou příkladem. Nejen na hřišti, ale také v šatně a ukázat jak by se měl chovat profesionální fotbalista, co by měl dělat pro vítězství. Je to velmi důležité, pokud chcete dosáhnout svého maxima.“

Jarošík se choval jako jeden z chlapců, ani trochu svým chováním nepřipomínal velkou hvězdu. Připojil se k bujarým oslavám týmu po získání titulu a převzetí velkého poháru, přestože už má svou vitrínu plnou trofejí s působivými poháry a tituly. 

Jarošík stále neví, kde bude v tomto roce hrát. Nějaké nabídky ale už má. “Myslím, že mám ještě 1, 2 nebo 3 roky fotbalu před sebou. Můj osobní život se ale změnil. Dříve jsem byl svobodný, mohl jsem se přestěhovat, kam jsem chtěl. Teď mám rodinu a musím se ohlížet i na ni. Samozřejmě budou respektovat mé rozhodnutí, ale jsme v tom všichni společně.“

 

Zdroj: fifpro.org