Česká asociace fotbalových hráčů

Česká asociace fotbalových hráčů
Více o FIFPro Hledáme angažmá

Holandsko, Kazachstán, USA. Každé zahraniční angažmá znamená zkušenosti, říká světoběžník Bajer

lukas-bajer-cafh.jpg
11.05.2015

Lukáš Bajer (30), svého času stálice Olomoucké zálohy, si za posledních pár let výrazně rozšířil obzory. Zjistil, že dobrý fotbal a zajímavé štace se dají zažít na západ i na východ od našich hranic. Také ale poznal, že po finanční stránce to může u některých klubů zaskřípat. Naštěstí včas kontaktoval ČAFH.

 

Kudy se teď ubírá vaše fotbalová kariéra?

Momentálně si sháním angažmá, jsem volný hráč. Teď budou v Evropě končit sezony, uvidíme co přijde.

 

Máte už nějaké nabídky, nějakou představu?

Zatím nic konkrétního. Něco se rýsuje, ale nic není hotového. Spíše vyčkávám, protože s koncem sezony si kluby rozeberou, na jaké posty potřebují hráče. Určitě už jsem ale kontaktoval nějaké lidi.

 

A máte prioritu v tom, jestli byste raději hrál v Čechách, nebo v zahraničí?

Ne, ne. V Čechách jsem odehrál dost. V klubu, kde jsem vyrůstal, v Sigmě Olomouc, mám sto startů v lize. Určitě bych nechtěl nějak českou ligu zavrhovat. Kdyby přišla nějaká dobrá nabídka, tak by mě zaujala, ale taky pak záleží na tom, jaký by byl další zájem.

 

Máte četné zkušenosti ze zahraničí, hrál jste v Holandsku, v Kazachstánu, v Moldavsku... Uměl byste ty zážitky nějak srovnat?

V Holandsku jsem byl už před několika lety na jeden rok. Bylo to moje první zahraniční angažmá a určitě mi dalo hodně zkušeností. Potom jsem se vrátil do Olomouce a následovalo další zahraničí - Kazachstán. Tam jsem hrál stabilně i Evropskou ligu a nemohl jsem si to vynachválit. Každé zahraniční angažmá určitě nabízí zkušenosti a o tom fotbal je. Pokud je zájem, hráč je zdravý a zkusí to v zahraničí, je to hodně pozitivní a po návratu zkušenosti využije do budoucí kariéry. Platí to obecně pro všechny sportovce.

 

Naposledy jste nastupoval v Severní Americe, jak se vám hrálo tam?

Kvalitou tam určitě nejsou špatní fotbalisté. Kdybych to měl porovnat s českou ligou, tak určitě to má také kvalitu, i když to byla tamní druhá liga NASL. Myslím si, že obecně v Americe jde ten fotbal nahoru. Samozřejmě to není sport číslo jedna, ale i přesto. Já to tam šel prostě zkusit, samozřejmě jsem tam měl kontakt a nic mě tu nedrželo.

 

A co dřívější angažmá v moldavském klubu FC Milsami, kde jste hrál. Tam by si třeba mladý hráč mohl také přijít z toho sportovního pohledu na své?

Na Moldavsko mám takový dvojí pohled. V nejlepší lize je dvanáct mančaftů a točí se to kolem asi dvou. Jeden z nich je Sheriff Tiraspol, který každý rok vyhraje titul a hraje Evropskou ligu. Kromě toho je ale problém v tom, že některé kluby tam prostě neplatí hráčům, třeba i dlouhodobě. To potom samotnému hráči nepomáhá k tomu, aby se koncentroval na fotbal. Má pak v hlavě jiné myšlenky. Nebudeme si nic nalhávat, každý sportovec to dělá pro peníze, a když klub neplatí hráče třeba tři měsíce v kuse, tak je to určitě zásadní problém. Ale na mě to tam vliv nemělo. Byl jsem tam jen půl roku, a pak jsem odcházel. Díky paní Haindlové z asociace fotbalových hráčů jsme pak vyřešili i peníze, které mi tam dlužili. Už je to uzavřené, ty peníze jsem obdržel. Ale po fotbalové stránce to bylo další zahraniční angažmá a zkušenosti. I když byl třeba ten půlrok takový chaotický a nebylo všechno tak, jak by mělo, byly tam finanční problémy, tak určitě mi to herně něco dalo.

 

Jinde než v Moldavsku jste se s problémy ze strany klubů nesetkal?

Ne, jen v tom Moldavsku.

 

Máte představu o tom, jak běžná situace to tam je a jestli měli stejné problémy třeba i vaši spoluhráči?

Tam, kde jsem působil, neplatili nikomu, dlužili celému mančaftu. Hráči tři měsíce neviděli výplatu. Oni klasicky slibovali, že to bude příští týden, pak ten další a tak dále. Co jsem se tam bavil s dalšími hráči, tak i v jiných klubech byly problémy. Takže jsem si sám odvodil, že kromě Sheriffu Tiraspol, který má nejlepší zázemí, fotbalovou akademii a dobré podmínky, tam ostatní kluby asi nefungují tak, jak by měly.

 

Kdy jste přišel do styku s ČAFH? Jak vás napadlo ji kontaktovat?

Bylo to potom, co jsem se vrátil z Moldavska (zima 2013/2014). Už ale nevím, jak jsem narazil na kontakt na paní Haindlovou. Někdo se mi o ní zmínil, že zastupuje hráče, a že pomáhá, když má hráč problém. Tak jsem se paní Haindlové ozval, domluvili jsme si schůzku, kde jsem jí řekl, s čím mám problém a požádal o pomoc. Samozřejmě paní Haindlová řekla, že udělají všechno pro to, aby to dobře dopadlo. A jsem naprosto spokojený s prací, kterou odvedla. Myslím si, že peníze, které mi třeba neplatili v Moldavsku, bych jinak nikdy neviděl.

 

Než se všechno mezi vámi a klubem urovnalo, jistě to nějakou dobu trvalo.

Určitě a kdybych s tím klubem jednal jenom já sám jako hráč, tak bych ty peníze neviděl ani za deset let. Moldavsko je jedna z nejchudších zemí v Evropě. I když tam nešlo o nějak závratné částky, nebýt paní Haindlové, určitě bych neviděl nic.

 

Co si myslíte o tom, jak ČAFH působí? Myslíte, že je pro český fotbal důležitá?

Myslím si, že určitě. Řeknu to takhle. Kdybych byl majitel fotbalového klubu a neplatil bych hráčům kvůli finančním problémům, tak bych to prostě nedělal. Já jsem hráč, a když vidím třeba spoluhráče, co mají rodiny, je to samozřejmě nepříjemné. Chtěl bych postavit majitele klubu do situace těch hráčů, třeba těch, co neobdrželi tři měsíce peníze. Takže jestli funguje takováhle hráčská asociace, tak chválabohu, protože bez ní by leckdy hráči peníze z klubu nedostali. Samozřejmě, snažili by se o to jiným způsobem, třeba přes arbitráž FIFA, ale nikdo by za nimi nestál a ten výsledek by nemusel být takový, jaký může být s podporou paní Haindlové a ČAFH. Já třeba pochopím, když klub zaplatí s dvoutýdenním zpožděním. Tedy ne, že čtrnáct dní nevidím výplatu a hned bych volal paní Haindlové, že mi dluží. Ale když klub neplatí tři po sobě jdoucí měsíce, tak je to problém. Takže co se týče hráčské asociace, určitě jsem její zastánce.

 

Autor: Václav Voslář

Foto: Uefa.com